Aloe vera (aloe pravá, také známá jako léčivá aloe) je druh sukulentní rostliny z rodu Aloe, který pochází pravděpodobně ze severní Afriky, Kanárských ostrovů a Kapverd. Aloe Vera roste v suchých klimatech.

Tento druh aloe se často používá v bylinné medicíně. Byly provedeny mnohé vědecké studie o užívání aloe jako léčivé rostliny. A byly zjištěny mnohé důkazy, že výtažky z aloe pravé můžou být užitečné při hojení ran a popálenin, cukrovce a zvýšené hladině krevních lipidů.

Tyto pozitivní účinky jsou přisuzovány přítomností látek, jako jsou polysacharidy, antrachinony, C-glykosidy a lektiny.

Aloe vera je sukulentní rostlina bez stonku, která dorůstá do výšky kolem 60-100 cm. Tvoří dužnaté zelené až šedo-zelené listy. Některé druhy mají také bílé skvrny.Okraje listů jsou zubaté s trny. Uvnitř listu se nachází průhledný polotekutý gel s obsahem již uvedených léčivých látek. Rostlina dosahuje květenství až v 90cm výšce, vždy v létě.

Aloe vera může být pěstována jako okrasná rostlina. Tento druh je navíc populární v moderním zahradnictví a domácím lékařství.

Schopnost uchovávat v listech zásobní látky jí umožňuje přežít v oblastech s nízkým úhrnem srážek, což je ideální pro skalky a zahrady s malým množstvím vody. Je poměrně odolná vůči škůdcům a přežívá i v mírném podnebí. Při pěstování vyžaduje dobrou drenáž. Komerční pěstování je velmi rozšířené v Austrálii, na Kubě, v Dominikánské republice, Číně, Mexiku, Indii, Jamajce, Keni a Jihoafrické republice. Společně s USA, hlavním výrobcem, dodávají gel z listů kosmetickým společnostem po celém světě.

Existuje více jak 300 odrůd rostliny z rodu Aloe. Účinné látky však obsahují jen asi 4 druhy. Nejužívanější je pak druh Aloe Vera Barbadensis Miller (nazývaný právě Aloe Vera), který dle studií přirozeně obahuje nejvyšší množství účinných látek.

Důležitá je čistota a pečlivost. Potvrzením kvality a čistoty je pečeť kvality IASC a Institutu Fresenius.

Při řezu listu vytékají dvě tekutiny s různými efekty a vlastnostmi.

Žluto-zelená: míza vytéká především na povrchu listu. Ta obsahuje aloin.

Čirá: ze středu listu pak vytéká průhledná tekutina, která má zklidňující a hydratační účinky a podporuje hojení.

Tyto dvě tekutiny se při výrobě léčiv oddělují, aby se omezily nežádoucí efekty na zdraví.

Zelená kůže listů se opatrně odstraní a zůstane vnitřní dužnatá část, která má rosolovitou konzistenci. Tato dužina se pečlivě lisuje a poté stáčí do nádob. Jen tak je zaručena absolutní čistota produktu.

Aloe vera je druh široce používán v tradiční čínské, japonské, ruské, jihoafrické, jamajské a indické medicíně.

První farmaceutické použití aloe vera bylo nalezeno na hliněných sumerských tabulkách z roku 1750 př.n.l. O rostlině byla také vedena zmínka v Eberském papyrusu - egyptském pojednání o medisině, stejně jako v Egyptské léčebné knize. Obě tyto knihy byly napsány přibližně 1550 let př.n. l. V šestém století př. n. l. zavedli arabští obchodníci aloe vera jako projímadlo do dalších částí světa včetně Persie, Indie, Tibetu a Malajsie.

Řecký filosof Aristoteles psal o blahodárných účincích aloe vera na zdraví. Historikové se domnívají, že to byl Aristoteles, učitel Alexandra Velikého, který přesvědčil krále, aby dobil ostrov Socotra, východně od afrického pobřeží, kvůli velké sklizni aloe vera. Vojáci Alexandra Velikého podle zprávy vyvrátili rostliny z kořenů a vzali je do bitvy, aby s nimi léčili zraněné vojáky. Oceňovali hlavně její schopnost přežít bez půdy, neboť někdy trvalo měsíce, ba i celé roky, než rostlina dorazila až k přední linii. 

V prvním století našeho letopočtu Dioscorides, římský lékař a Plinius Starší - autor Historia Naturalis, psali o používání extraktů aloe vera při ošetřování poranění, bolesti žaludku, zácpy, bolesti hlavy, bodnutí hmyzem, ztráty hlasu, nemocí dutiny ústní a dásní, potíží s ledvinami a podráždění kůže, evropským učencům 

Cestovatelé Marco Polo a Kryštov Kolumbus rovněž psali o používání aloe vera jako léčebném prostředku. Španělští jezuité ze 16. a 17. století, známí jako učenci a lékaři, údajně rostlinu s sebou přinesli ze Španělska a Portugalska, když doprovázeli cestovatele při hledání Nového Světa.

Použití aloe vera bylo omezeno během 17. století, kdy se farmakologickou hodnotu aloe vera nepodařilo prokázat, vyjma jejíích projímavých účinků.Tento fakt spolu s rozvojem syntetických léčiv během 20. století by mohl být důvodem, proč zájem o rostlinu opadl až do 30. a 40. let minulého století, kdy aloe vera začala být používána k léčbě popálenin.

Nyní zažívá tato léčivá rostlina renesanci. Mnoho lidí si ji pěstuje pro vlastní použití, i jako okrasnou rostlinu. Průmyslové zpracování je neustále zdokonalováno pro maximální léčivé účinky rostliny.